Kapitola 2: Příběhy náčelníkova kmene

Lidé si mezi sebou vyprávějí mnoho příběhů, ne všechny však Laimëlé slyšela dobře, a jiné naopak již znala v drobně odlišných verzích. Jako nejzajímavější se pak jevily dva.

Náčelník a slunce

První příběh se odehrává daleko v minulosti. Je o muži, bohatém náčelníkovi silného kmene, jenž vlastnil mnoho dobytka, žen i zbraní. Ale ani to mu nestačilo a usmyslel si, že získá i samotné slunce.
Tehdy ještě slunce zářilo na obloze svým spalujícím žárem bez ustání. Náčelník se za ním vydal a neúnavně ho pronásledoval. Ale slunce se nenechalo tak snadno polapit. Vždy, když už už byl na dosah, tak mu uniklo a schovalo se do jeho vozu.
Náčelník se divil, kde je, ale ve své neústupnosti po něm pátral stále dál, dokud znaven svou cestou neusnul.A tehdy se slunce vyplížilo z jeho vozu a opět uletělo daleko na obzor. A takto se jejich hra donekonečna stále opakuje. Náčelník bez ustání pátrá po slunci, jež se mu schovává a po celém světě tak nastává noc a po ní opět ráno.

Náčelníkova oběť

Druhý příběh je o jiném náčelníku. Kdysi to byl jen prostý muž v slabém kmeni, jenž toužil po slávě a uznání. Požádal proto jednou bohyni Kla Žvu, aby mu dala moc, výměnou za obětování jeho prvorozeného syna. Bohyně souhlasila a před jeho zrakem vyrostl ze země keř celý ze železa. Bohyně ho naučila, jak z drahocenného materiálu ukovat zbraně, které předčily vše ostatní. Muž se stal brzy náčelníkem a svedl mnoho bitev s ostatními kmeny. Postupně se jeho ženě narodilo několik dětí, samých chlapců, ale muž odmítl splnit svou část úmluvy a žádného z nich neobětoval ve jménu bohyně.

Jak plynul čas, chlapci dospívali a nejstarší z nich převzal vedení po svém stárnoucím otci, jenž hrdě sledoval, jak se jeho kmeni daří stále lépe. Na smrtelné posteli proto ležel spokojený a vysmíval se bohyni, která mu dala vše, a on přitom nemusel darovat nic.

Tehdy k němu promluvila Kla Žva podruhé se slovy: "Nemohla bych po tobě chtít něco, co jsi nikdy neměl. Ani jeden ze synů není tvůj. Zato tvé neustálé válčení poskytlo mnoho příležitostí jiným…“ 

Říká se, že náčelník zemřel hned poté s výrazem neskutečného překvapení.