Laimëlé

Laimelé

Narodila se jako nejstarší dcera kováře a jeho ženy. Kováři - to byla ve vesnické hierarchii taková malá šlechta. Byli vážení a bohatí. Za své služby a výrobky brali skutečné peníze, nikoli naturálie, jako většina ostatních. Patřili mezi svobodné osoby. Když si budoucí otec Laimëlé vyhlédl její budoucí matku, považovala to za životní výhru. A nejspíš měla pravdu. Nebyla nijak zvlášť krásná, postavou žádný proutek, svého muže si však zasloužila právem. Byla inteligentní, vtipná, dobrá v posteli – a uměla vařit. Žádný muž by jí v tomhle ohledu neměl šanci vzdorovat. Uměla vařit lektvary. Zlé jazyky tvrdí, že jeden takový jí zajistil i dobré postavení kovářovy ženy.  Žili spokojeně a šťastně.

Jejich první potomek měl být kovářem a vyznavačem Gádela po otci. Laimëlé měla ke kovařině vcelku slušné vlohy i postavu, ale více ji lákaly bylinky, lektvary a zaříkání. Také matčino božstvo, vyjádřené doma malým oltáříkem s pozlacenou soškou venuše obložené spoustou barevných, blýskavých a voňavých věcí, jí bylo mnohem sympatičtější, než nahatý třímetrový chlap z ledu.

Nějaký čas, dokud se otci dařilo prosazovat svou, se Laimëlé učila kovářství, zatímco léčení a zaříkání bylo jejím koníčkem, a po bouřlivé scéně mezi rodiči (Laimëlé by nikdy nepřiznala, kdo ji zažehnul) se stav věcí obrátil. Laimëlé byla odeslána do Čhaky do učení ke kněžce božstva Medebe, kam si na zvláštní povolení směla přivézt kovadlinu a měchy. Už během prvního roku je však věnovala tamnímu kovodělnému spolku a rozhodla se plně věnovat léčitelství, babictví a meditaci.

Její rozhodnutí bylo definitivně stvrzeno v okamžiku, kdy k ní poprvé promluvily Hlasy. Hlasy božského Medebe. Po prvním Naslouchání chodila několik dní zdánlivě jako tělo bez duše – přitom však v jejím nitru probíhaly obrovské změny. Otevírala se Hlasům. A ony přicházely. Stále častěji, stále zřetelněji. Milovala je. Milovala prázdnotu, která předcházela Naslouchání a také je uzavírala. Milovala ten stav, který ji zpočátku tak děsil, když se čas Hlasů blížil. Milovala pocit vnuknutí, který jí Hlasy přinášely. Když zmizely a Laimëlé se vrátily lidské pocity a emoce, vnímala krátký opojný pocit štěstí, hraničící s extází, který byl vždy posléze nahrazen malátnou únavou.

Po návratu do svého rodného hradiště v podhůří se ujala práce pravé ruky místní vědmy a porodní báby. Brzy se začala snažit šířit slávu božského Medebe. Vzhledem k množství silnějších a agilnějších náboženství lze považovat za úspěch, že dokázala mezi lidem rozšířit alespoň obecné povědomí o existenci tohoto božstva. Neřkuli, že si lidé občas popřáli „Medebe Tě provázej“, když se chystali jednat s úřady nebo rodit dítě. Ženy s outěžkem Medebe často vzpomenuly ve svých večerních modlitbách a také, když je dítka v břiše moc silně kopla („Medebe na tebe, ty malej ďáblíku!“).

Na svůj věk brzy se Laimëlé osamostatnila a založila malý svatostánek Medebe. Zde poskytovala rady, šířila slávu Medebe a nabízela pomoc při porodech. Brzy se stala vyhlášenou díky své přirozené intuici spojené s bystrou inteligencí a empatií vůči trpícím.

Náš příběh ji zastihl v době, kdy je Laimelé vyhledávána i místní honorací, díky čemuž je schopna uživit nejen sebe, ale i své stárnoucí rodiče. 

Úvod do světopisu

Svět

Nemá své jméno. 

Člověku známý svět tvoří především široké stepní pláně sdružené kolem ohromné, téměř úplně kolmo stoupající hory, která mizí vysoko v oblacích, kde mají sídlit bozi. Svět je osídlený několika většími kmeny a bezpočtem malých nomádských skupin. Existuje zde jediné velké civilizované město (které má zhruba 5000 obyvatel), staré něco málo přes sto let. Jmenuje se Čchaka (doslova město), obývá ho národ jménem Čchaka Na (lidé z města). Jeho vzestup je přikládaný vlivu jednoho z bohů - Svuhve. Město je mu zasvěcené, ale vítá i ostatní božstva a všem dává prostor k uctívání v chrámové čtvrti. Snaží se totiž o vytvoření jednotného panteonu pod vládou právě Svuhve. Ne všichni jeho přední roli přijímají, ale většina se v městě nějak angažuje. Není zde zastoupené pouze božstvo Kla Žva, které přímo konkuruje mocí Svuhve a snaží se v poslední době pozvednout svůj vyvolený kmen natolik, aby se stal další velkou civilizací. V poslední dekádě si osvojili své vlastní písmo a nyní se začínají pozvolna usazovat pod vedením avatara Kla Žvy. 

Magie 

Magií může vládnout ten, kdo je na ni citlivý. Někdo se tak narodí, někdo ne. Naučit se dodatečně nedá, i když bozi mohou někomu darovat citlivost na magii, pokud se tak rozhodnou. 

Město (Čchaka) 

Město vzniklo usazením Svuhveho vyvoleného kmene před zhruba sto lety. Kmen byl tou dobou už poměrně lidnatý a tak bylo jeho opuštění kočovného života nezbytné. Ústředními postavami nového městského státu se staly právě Svuhveho šamani, jimž se dostalo vyššího postu kněžstva čerstvě zformovaného otevřeného náboženství. Stát je teokraticky založen, hlavní politickou a faktickou moc třímá v rukou duchovenstvo pod přímým vlivem Svuhve. Bývalý náčelník a jeho skupina nejhonorovanějších válečníků vytvořila sice ve Městě relativně bohatou patricijskou vrstvu, jejich skutečný vliv je však velmi limitovaný a vychází spíše z jejich majetků. Nutno dodat, že nejsou se současným stavem společnosti příliš spokojení, neodvažují se však proti kněžstvu nijak otevřeně vystupovat. 

Město nemá zatím žádnou formální armádu, jeho obrana funguje na systému víceméně dobrovolné domobrany (jež je právě pod vlivem patricijské vrstvy), která zajišťuje v ulicích pořádek a občas pomáhá odrážet případné útoky (těch však není mnoho, protože většina kmenů se obává moci Svuhve). V posledních letech přestává domobrana stačit a ve Městě se tak začíná šířit větší kriminalita.

 

Ekonomika Čchaky je postavena především na pokročilém zemědělství, které dovoluje kultivovat a pěstovat i plodiny, které jsou jinak ve stepích pro ostatní kmeny velmi vzácné. Pro Město je rovněž důležitá povrchová těžba kovů a získávání stavebního kamene z lomů. Kvůli omezeným zdrojům v poslední době založili několik menších kolonií, odkud dovážejí materiál. Mnoho pracovní sily je tvořeno otroky. Otroctví je ve Městě běžnou záležitostí a to jak ve formě vynucené, tak dobrovolné dlužní služby. Nejvíce otroků získávají většinou najímáním jiných kmenů, které jim získávají otroky od svých protivníků. Občas pořádá domobrana i vlastní výboje. 

Panteon 

Svuhve 

Jeden z nejmocnějších bohů tohoto světa. Je bohem slunce, jara, ambicí a manželství. Při své manifestaci vystupuje jako lidská silueta na pozadí oslňujícího proudu světla. Jeho služebníci postavili první skutečné město Čchaka a snaží se zde vytvořit velkolepou civilizaci a jednotný panteon bohů. Nemá dosud žádného velkého avatara, za to ovšem všem svým kněžím propůjčuje moc, která je staví nad obyčejné lidi. Speciálním druhem jeho kněží jsou misionáři, kteří navštěvují ostatní kmeny a snaží se je přesvědčovat, aby se stali vazaly Čchaky. 

Kla Žva 

Velká sokyně Svuhve, jejíž faktická moc je možná ještě větší, ačkoliv ji jen málokdy naplno používá. Je bohyní magie, proměny, času a zdraví. Sama za sebe vystupuje jako pulzující duha na obloze s ženským hlasem. Za svého avatara si vybírá muže či ženu, kteří mají přirozený talent pro magii. Znásobí jejich moc na takřka božskou úroveň (díky čemuž může avatar do jisté míry měnit samotnou realitu), zároveň ale vstupuje do jejich těla a po většinu času nad nimi přebírá kontrolu. Jejím kmenem je lid, kterému ostatní národy říkají „Provazovousové“ (také jen Provazové), neboť muži mají ve zvyku splétat své vousy do dlouhých a pevných provazců, jimiž proplétají různé ozdoby (obvykle zvířecí trofeje a přírodniny), ženy dělají totéž s několika prameny svých vlasů. 

Gádel 

Je bohem války, udatnosti, kovářů a zimy. Zjevuje se v podobě třímetrového nahého muže rozložité postavy z ledu s planoucím vousem. Svému avataru propůjčuje válečnickou moc - nadlidskou sílu, mistrovské ovládání zbraní a téměř nezranitelnost v boji. Nechává ho svobodně konat hrdinské skutky ve jménu Gádela. Nestará se o to, zda jde o dobré či špatné skutky, hlavní je, aby při nich byla prokázána udatnost a velkolepost válečníka. Nemá pod svou ochranou žádný kmen, je bohem všech, kteří ho potřebují, přesto na jeho oslavu vzniklo několik kultů a válečnických řádů. 

Medebe 

Božstvo tajemství, proroctví, lsti a porodů. K lidem promlouvá skrze jejich sny či halucinace, nikdy se nezjevuje v konkrétní podobě, vystupuje pouze jako změť šeptavých hlasů. Jde o božstvo, kterému málokdo věří, ale když ho potřebují, tak ho uctívají se vší vážeností. Jeho vyvolený služebník je zároveň nejvyšším veleknězem (jeho duchovenstvo je jinak spíše volným sdružením šamanů, kněžích a čarodějnic starajících se o lokální uctívání Medebe). Služebník je obdařený velkým vhledem do věcí minulých, přítomných i budoucích. Neví vždy vše, ale pokud je na světě nějaký smrtelník, který by mohl na něco najít otázku, pak je to on. 

Silano 

Menší bůh lovu a odvahy. Téměř nic se o něm neví. Svůj vliv začal získávat až před několika lety, když do Čchaky přišel jeho velekněz, avatar, a začal kázat o svém božstvu. Nyní je kolem Silana utvořen menší dogmatický kult, který se šíří skrze poměrně agresivní nabírání dalších členů. Pochopitelně díky tomu není kult příliš oblíben, zatím proti němu ale ještě nikdo nezačal otevřeně bojovat (částečně také díky politice otevřenosti vůči všem božstvům). Silano komunikuje pouze skrze svého avatara.